Přeskočit na hlavní obsah

Kniha "Zalitý kaktus": Skvěle napsaná kniha, která vás nebude nudit

  • Úplný název: Zalitý kaktus: S humorem na kolečkách
  • Autor: Václav Uher
  • Ilustrace: David Konopáč
  • Počet stran: 160
  • Vydáno: 2017, nakladatelství Grada
  • Blog autora
OBSAH
Neobyčejně humorné příhody obyčejného vozíčkáře. Říká se, že život začíná ve třiceti. Ale co když může začít i jindy a jinak? Třeba v necelých osmnácti letech pádem ze stromu. Václav Uher – jeden kvadruplegik z čeledi poúrazovité, kůň, který se dostal na vozík kvůli vlastní konině, dává ve své knize nahlédnout do neobyčejného života obyčejného vozíčkáře. Život na vozíku není horší. Je jiný. Vášnivě jiný. A oproti životu před úrazem má jednu zásadní výhodu – ještě nebyl ukončen. A víte, že se dá na vozíku zažít spousta legrace a humorných situací?
JAK TO VIDÍM JÁ?
Výše uvedený obsah se ani trošku nemýlí. Kniha je napsaná poutavě, humorně a s citem. Ke čtenáři si autor buduje kladný vztah hned od prvního řádku. Líbí se mi, že je pan Uher velice přátelský a pozitivní ohledně života na vozíku. Poznáte to i z neobyčejných nadpisů, např.: "Vozíčkáři by neměli mít zakázáno běhat," ale i ze samotného psaní. Prostě žádná nuda! Nejradši bych vám sem dala úryvek, ale myslím, že potom by to nemělo ten správný efekt. Co se mi na tom ještě líbí je to, že dílo je vylepšeno o povedené ilustrace. Nečekejte ale, že jeden obrázek zaplní celou stránku. Jsou to decentní příležitostné obrázky, díky kterým se kniha čte o kolečko líp :-).

Najdete tam zážitky o cestování na elektrickém vozíku. A to nejen po České republice. Ježdění MHD v Praze, Slapy, Španělsko... nechybí ani karamboly, pobyt v nemocnici, v lázních, zmínka o škole, nástrahy každodenního života a ani "Návod pro laiky, jak na lidi s handicapem" (tato kapitola je mimochodem famózně napsaná). Je to prostě pořádná jízda!

Pan autor mě rozhodně inspiroval a to jak v oblasti psaní, tak i v pohledu na svět. Snad se brzy dokážu nakopnout do zadku a provětrat svůj vozejk. Zatím se moc nedaří :-D.

Vašek Uher v Českém rozhlasu | foto z: Zalitý kaktus

Doufám, že se dočkám další autorovi knížky. Byla by škoda takový talent promarnit.

ZAJÍMAVOSTI

  • Vašek Uher neměl v úmyslu napsat knihu. Na svůj Facebook psal zážitky ze svých cest a lidem se to tak moc líbilo, že ho pobídli k napsání skvělého Zalitého kaktusu.
  • Kmotrem kaktusu se stal Zdeněk Svěrák, kterého kniha převelice zaujala a Vaškovi řekl toto:
Václave, možná že to ještě nevíte, ale vy jste spisovatel. Napsal jste humoristickou knížku, kterou jsem četl zatím jenom asi třetinu, ale vím jistě, že máte literární talent a chtěl bych, abyste mi slíbil, že budete pokračovat.

Křest Zalitého kaktusu | foto z: Google

Zalitý kaktus jsem si nechtěla koupit, českým autorům moc nevěřím. Nakonec jsem si to rozmyslela a nelituji ani trochu. Zalijte si svůj kaktus, vřele to doporučuji!

HODNOTÍM:

5 / 5 *





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neverbální komunikace - dívejte se lidem do obličeje a tělo!

Zkoušeli jste někdy jen poslouchat, moc nemluvit a jen se dívat? Ne? Měli byste to zkusit! Určitě už jste slyšeli pojem "neverbální komunikace" (zjednodušeně mluvení tělem) - prostě komunikace, kdy nepoužíváme slova, ale spíše tělo. Člověk toho neverbální komunikací toho řekne víc než verbální a podle mého se tím lidi v dnešní moc nevšímají. Neříkám, že vůbec, to ne, - existuje spousta knížek, návodů na internetu atd. - ale pořád si toho nevšímáme dostatečně (kromě obchodníků, manažerů, právníků...) Já osobně spíš poslouchám, než povídám, víc toho vyčtu. Bohužel, když už mluvím, zapomínám se koukat na člověka celkově, což není dobrý... Když bych měla odběhnout od těla a vzít to nahoru, k obličeji, mají jisté mikro-výrazy . Prostě mini-výraz který vám proletí obličejem strašně rychle. Snažím se to pozorovat, ale není to jednoduché. Teď budu dělat malinko reklamu a řeknu, že mi s tímhle značně pomohl seriál Anatomie lži . Výhradně seriál o neverbální komunikaci, pře

Závislost je mrcha, svoboda zas nevěrnice

Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“. Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérový

Týrání a krev schováno za "krásné" kožichy. Problém zvaný kožešinové farmy

Křižanovice 06-2015 (foto:  Obránci zvířat ) Tímto mini-článkem bych vám chtěla dát vědět o problémech kožešinových farem a s případnými peticemi proti nim. Podle mě by se těmto "mučícím budovám" mělo radikálně zamezit. Aktuální problém řeší v poslední době i samotní poslanci...