Kniha "Hana*": Smutná rodinná historie, kterou začne odkrývat jediný věneček

Název: Hana*
Autor: Alena Mornštajnová
Autor obálky: Veronika Kopečková
Počet stran: 310
Vydáno: 2017, nakladatelství Host
Hodnocení na Databázi knih: 97 %

ANOTACE

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?

MÁ RECENZE
Kniha je velice dobře napsaná. Je rozdělena do tří částí a dohromady vám dají velice silný příběh. V roce 1954 se devítiletá Mira přes výslovný zákaz maminky vydá k řece, aby s ostatními jezdila na ledových krách. A jelikož si každá neposlušnost dítěte žádá svůj trest, Mira dostala ten svůj. Na oslavě narozenin, jako jediná, nedostane svůj zákusek. Následující tragédie zapříčiní, že Mira je několik let u své tety Hany. Teta Hana nemluví, kouká do prázdna a všude možně má schované kousky chleba. Kousek po kousku se odhaluje rodinná historie, z které člověku běhá mráz po zádech.

Příběh zachycuje opravdové události a postupné odhalování přiměje člověka knihu neodložit a číst. Autorka má takový styl psaní, který člověka neunaví a nechává čtenáře v napětí po celý příběh. Podle mého je to kniha, u které musí člověk (alespoň na začátku) přemýšlet. Když jsem tento příběh četla, myslela jsem si: "Proč to tak je?" "Za tím musí něco být." Takže kniha je na začátku i tajemná a ponurost se táhne po celou dobu.

Určitě mám v plánu si přečíst předešlé dvě autorčiny knihy (Slepá mapa, Hotýlek). Její styl psaní mě jednoduše velice zaujal. A opět říkám, že z českých autorů mám obavy.
Co se týče obálky, přijde mi velice tajemná. Ale i ta dává, po dočtení, smysl. Když jsem knihu dostala k osmnáctým narozeninám, neměla jsem ani potuchy, co mám od ní čekat. Ale nakonec mě přece jenom mile překvapila. Podle mě by tato kniha měla být zfilmována!

Věneček | foto z: Olakala

Závěrem řeknu, že tahle kniha stoprocentně stojí za přečtení. Nenechte si ujít příběh, který ve vás určitě vyvolá silné pocity. Dejte si nějaký ten dobrý věneček a začtěte se do Hany*.

HODNOTÍM:

5 / 5*

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neverbální komunikace - dívejte se lidem do obličeje a tělo!

Zkoušeli jste někdy jen poslouchat, moc nemluvit a jen se dívat? Ne? Měli byste to zkusit! Určitě už jste slyšeli pojem "neverbální komunikace" (zjednodušeně mluvení tělem) - prostě komunikace, kdy nepoužíváme slova, ale spíše tělo. Člověk toho neverbální komunikací toho řekne víc než verbální a podle mého se tím lidi v dnešní moc nevšímají. Neříkám, že vůbec, to ne, - existuje spousta knížek, návodů na internetu atd. - ale pořád si toho nevšímáme dostatečně (kromě obchodníků, manažerů, právníků...) Já osobně spíš poslouchám, než povídám, víc toho vyčtu. Bohužel, když už mluvím, zapomínám se koukat na člověka celkově, což není dobrý... Když bych měla odběhnout od těla a vzít to nahoru, k obličeji, mají jisté mikro-výrazy . Prostě mini-výraz který vám proletí obličejem strašně rychle. Snažím se to pozorovat, ale není to jednoduché. Teď budu dělat malinko reklamu a řeknu, že mi s tímhle značně pomohl seriál Anatomie lži . Výhradně seriál o neverbální komunikaci, pře

Další informace

Závislost je mrcha, svoboda zas nevěrnice

Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“. Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérový

Další informace

Týrání a krev schováno za "krásné" kožichy. Problém zvaný kožešinové farmy

Křižanovice 06-2015 (foto: Obránci zvířat ) Tímto mini-článkem bych vám chtěla dát vědět o problémech kožešinových farem a s případnými peticemi proti nim. Podle mě by se těmto "mučícím budovám" mělo radikálně zamezit. Aktuální problém řeší v poslední době i samotní poslanci...

Další informace

TRmedia

Prohledat tento blog