Přeskočit na hlavní obsah

Kniha "Hana*": Smutná rodinná historie, kterou začne odkrývat jediný věneček


Hana* | foto z: nakladatelství Host
  • Název: Hana*
  • Autor: Alena Mornštajnová
  • Autor obálky: Veronika Kopečková
  • Počet stran: 310
  • Vydáno: 2017, nakladatelství Host
  • Hodnocení na Databázi knih: 97 %


ANOTACE
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
 MÁ RECENZE
Kniha je velice dobře napsaná. Je rozdělena do tří částí a dohromady vám dají velice silný příběh. V roce 1954 se devítiletá Mira přes výslovný zákaz maminky vydá k řece, aby s ostatními jezdila na ledových krách. A jelikož si každá neposlušnost dítěte žádá svůj trest, Mira dostala ten svůj. Na oslavě narozenin, jako jediná, nedostane svůj zákusek. Následující tragédie zapříčiní, že Mira je několik let u své tety Hany. Teta Hana nemluví, kouká do prázdna a všude možně má schované kousky chleba. Kousek po kousku se odhaluje rodinná historie, z které člověku běhá mráz po zádech.

Příběh zachycuje opravdové události a postupné odhalování přiměje člověka knihu neodložit a číst. Autorka má takový styl psaní, který člověka neunaví a nechává čtenáře v napětí po celý příběh. Podle mého je to kniha, u které musí člověk (alespoň na začátku) přemýšlet. Když jsem tento příběh četla, myslela jsem si: "Proč to tak je?" "Za tím musí něco být." Takže kniha je na začátku i tajemná a ponurost se táhne po celou dobu.

Určitě mám v plánu si přečíst předešlé dvě autorčiny knihy (Slepá mapa, Hotýlek). Její styl psaní mě jednoduše velice zaujal. A opět říkám, že z českých autorů mám obavy.
Co se týče obálky, přijde mi velice tajemná. Ale i ta dává, po dočtení, smysl. Když jsem knihu dostala k osmnáctým narozeninám, neměla jsem ani potuchy, co mám od ní čekat. Ale nakonec mě přece jenom mile překvapila. Podle mě by tato kniha měla být zfilmována!

Věneček | foto z: Olakala
Závěrem řeknu, že tahle kniha stoprocentně stojí za přečtení. Nenechte si ujít příběh, který ve vás určitě vyvolá silné pocity. Dejte si nějaký ten dobrý věneček a začtěte se do Hany*.

HODNOTÍM:
5 / 5*



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SEDMILHÁŘKY aneb intriky, vztahy, rodiny, násilí, zazobanci, vražda...

Originální název: Big Little Lies Žánr: Drama / Krimi / Mysteriózní Počet sérií / epizod / délka 1 ep.: 1 / 7 / 49 min. - 1 hod. Vysílá: HBO Hrají:  Reese Witherspoon, Nicole Kidman, Shailene Woodley, Alexander Skarsgård a další Hodnocení ČSFD: 86 % (181. nejlepší seriál) Hodnocení IMDb: 8,8/10

PRÁZDNINOVÝ DENÍČEK: Návštěva Mirakula - kozy, špageťáci, čínské knedlíčky, fronty...

Hrad v Mirakulu | fotka z oficiálních stránek Úplný název: Park Mirakulum Nachází se: Milovice, okres Nymburk Otevírací doba: 10 - 18 hodin Provozní doba (červen, červenec, srpen): otevřeno denně Webové stránky Začnu tímhle: Jestli máte malé hyperaktivní prcky, kteří nevědí co se sebou, tohle je pro ně ideální místo. Vodní svět, skluzavky, houpačky, vlaky, hrady a mnohem víc... to všechno je v tomhle rozlehlém parku. Mě ovšem nejvíce zaujala Minizoo s kozami. Proč mě z celého parku zaujaly zrovna kozy a daňci? Jelikož jsem na vozíku (nebojte, touhle informací vás nebudu zahlcovat na celém blogu), byla to jediná atrakce, kterou jsem si mohla 100% vychutnat a která na mě křičela "Vyfoť si mě!". Výhoda téhle návštěvy koz a daňků je, že můžete jít k nim do ohrady, krmit a hladit je. Co se týče mé maličkosti, do ohrady jsem nemohla z důvodu schodů. Řekla jsem si "Tak ok no, tak se budu jen dívat," ale najednou k nám přišly dvě paní, co tam pracovaly a umo...

Návrat do školy. Jak to se školou vidím já a Prince Ea? Ubíjí se naše kreativita, nebo ne?

Derek Hale, Teen Wolf | gif z: GIPHY Máme tu další článek a tentokrát je o návratu do tak "zbožňované" školy. Asi si pravděpodobně říkáte: Jéj, takových článků jsou teď desítky. Já říkám: Dejte mi šanci, možná vás překvapím. Zcela určitě jsme si všichni všimli hromady reklam, které oznamují blížící se návrat do budovy, kde se musíme poslušně hlásit, přemýšlet, jak jsme přišli na rovnici x = y, nebo kdo napsal Annu Kareninu. Při těchto reklamách mám chuť rozmlátit televizi a vsadím, že většina z vás taky. Kdo by se těšil na stereotyp: vstávání v sedm hodin, od osmi do půl čtvrté (při nejlepším) sedět v lavici a zapisovat si, co učitel řekne? Ti pilnější se učí ze dne na den... existuje vůbec někdo takový? 😂 No a ti, co to tak neprožívají, se učí když hrozí nějaká písemka. A když už se na tu písemku naučíte, čeká vás známka a pak se hned přejde na novou látku. Tak to funguje snad na všech školách. Mě to nebaví! Ano, najdou se tam předměty, dny, kamarádi, které jsou výjim...