Přeskočit na hlavní obsah

Návrat do školy. Jak to se školou vidím já a Prince Ea? Ubíjí se naše kreativita, nebo ne?

Derek Hale, Teen Wolf | gif z: GIPHY
Máme tu další článek a tentokrát je o návratu do tak "zbožňované" školy. Asi si pravděpodobně říkáte: Jéj, takových článků jsou teď desítky. Já říkám: Dejte mi šanci, možná vás překvapím.

Zcela určitě jsme si všichni všimli hromady reklam, které oznamují blížící se návrat do budovy, kde se musíme poslušně hlásit, přemýšlet, jak jsme přišli na rovnici x = y, nebo kdo napsal Annu Kareninu. Při těchto reklamách mám chuť rozmlátit televizi a vsadím, že většina z vás taky. Kdo by se těšil na stereotyp: vstávání v sedm hodin, od osmi do půl čtvrté (při nejlepším) sedět v lavici a zapisovat si, co učitel řekne? Ti pilnější se učí ze dne na den... existuje vůbec někdo takový? 😂 No a ti, co to tak neprožívají, se učí když hrozí nějaká písemka. A když už se na tu písemku naučíte, čeká vás známka a pak se hned přejde na novou látku. Tak to funguje snad na všech školách. Mě to nebaví! Ano, najdou se tam předměty, dny, kamarádi, které jsou výjimkou, ale ve většině případů bych řekla, že nás škola ubíjí. Nemyslíte?

Jack Black, The Shool of Rock | gif z: tenor

Neříkám, škola je důležitá. Já mám ale zato, že se dá a měla by se změnit. Pokud vás baví matika, pusťte se do ní, nic proti. Ale sami musíte přiznat, že nás většinou učí věci, které v běžném životě nepoužijeme. Samozřejmě, není úplně v pořádku místo češtiny a jiných předmětů učit pouze rock. Pro lepší představu se doporučuji podívat na krátký film "Alike," který přesně popisuje zabíjení kreativity a krmení stereotypu ať už ve škole, nebo v práci.

Jak jsem napsala již na facebooku, video nás nemá motivovat k tomu, abychom dostávali samé pětky, nebo flákali práci. Je to o tom, nepustit si do života nudný stereotyp a nenechat se tím vysát.

Něco podobného ve svém videu vyjadřuje i Prince Ea, raper, básník, aktivista a filmař, který svými videi promlouvá k mnoha lidem. Nazvala bych ho "motivačním řečníkem" skrz rap. Absolvoval University of Missouri–St. Louis, kde získal titul antropologie. Jelikož byl naštvaný kvůli stavu současného hudebního průmyslu, v roce 2009 se rozhodl vytvořit hnutí s názvem "Make 'SMART' Cool". Tímto hnutím se snaží "propagovat inteligenci všem, všude a začleňovat je hip-hopem. Krom jiného se ve svých videích zaobírá zastaralým školním systémem (ve videu jsou české titulky). JE ČAS NA ZMĚNU!


Když jsem toto shlédla poprvé, došlo mi, že má Prince Ea pravdu. Škola se za těch x let změnila jen málo, ne-li vůbec. Učitelé nás nutí mezi sebou soutěžit, to ale není to nejlepší řešení. Všechny předměty jsou důležité. Všichni máme jiné dovednosti, co říkáte?

Co si myslíte o tomto článku? Souhlasíte, nebo máte jiný názor? Ráda si přečtu vaše komentáře 😊.







Komentáře

  1. Pěkný článek, naprosto souhlasím :). Kdysi, ještě na starém blogu, jsem psala dost podobný. Mně naštěstí povinná školní docházka už skončila, tenhle rok začíná tak trochu "nepovinná", pokud se tak dá nazvat VŠ. Ale za těch 12 let základky a střední školy, jsem si opakovala pořád to samé dokola: "Co tady sakra dělám, co se mi to snaží narvat do hlavy, proč to vůbec dělám, když můžu být produktivní jinde?!" Základka určitě důležitá je, bez debat. Všechno, co se tam člověk naučí, má možnost v životě nějak použít. Střední už je trochu jiný level, pokud to samozřejmě není učiliště, kde se asi nic "navíc" neučí. Všeobecně orientované školy jsou občas zlo, já mám za sebou čtyři roky gymplu jen proto, že jsem prostě nevěděla kam se vrtnout, na nic odbornějšího jsem nechtěla, tak jsem se prostě musela učit tak nějak od všeho trochu, jako je na gymplu zvykem a byl to teda masakr. V závěru člověk zjistí, že všechno podstatné už ovládá z té základky a tyhle nástavby nevyužije. Jestli mi v hlavě zůstalo 20% toho, co jsme se za čtyři roky učili, bude to zázrak... Většinu věcí (typu "komplexní čísla a sestavy") fakt nikdy nevyužiju. Pořád říkám, že by se školy měly víc zaměřovat na studenta jako na jedince, naučit ho využívat jeho vlastní potenciál na maximum. Bohužel to nejde, když je člověk nucený strávit 10 hodin nad matikou, aby vůbec prolezl, jako tomu bylo v mém případě. Potom jsem byla tak vyčerpaná, že třeba na tvůrční psaní, které mě skutečně bavilo, mi zbylo 30 minut přípravy a to je strašně špatně, neefektivní až hrůza. Nicméně všechno má světlé stránky - to učení mě naučilo time management a vydolovat ze sebe maximum u látky, kterou jsem dle svých slov nemohla nikdy v životě pochopit. A pochopila. Protože jsem musela :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neverbální komunikace - dívejte se lidem do obličeje a tělo!

Zkoušeli jste někdy jen poslouchat, moc nemluvit a jen se dívat? Ne? Měli byste to zkusit! Určitě už jste slyšeli pojem "neverbální komunikace" (zjednodušeně mluvení tělem) - prostě komunikace, kdy nepoužíváme slova, ale spíše tělo. Člověk toho neverbální komunikací toho řekne víc než verbální a podle mého se tím lidi v dnešní moc nevšímají. Neříkám, že vůbec, to ne, - existuje spousta knížek, návodů na internetu atd. - ale pořád si toho nevšímáme dostatečně (kromě obchodníků, manažerů, právníků...) Já osobně spíš poslouchám, než povídám, víc toho vyčtu. Bohužel, když už mluvím, zapomínám se koukat na člověka celkově, což není dobrý... Když bych měla odběhnout od těla a vzít to nahoru, k obličeji, mají jisté mikro-výrazy . Prostě mini-výraz který vám proletí obličejem strašně rychle. Snažím se to pozorovat, ale není to jednoduché. Teď budu dělat malinko reklamu a řeknu, že mi s tímhle značně pomohl seriál Anatomie lži . Výhradně seriál o neverbální komunikaci, pře

Závislost je mrcha, svoboda zas nevěrnice

Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“. Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérový

Týrání a krev schováno za "krásné" kožichy. Problém zvaný kožešinové farmy

Křižanovice 06-2015 (foto:  Obránci zvířat ) Tímto mini-článkem bych vám chtěla dát vědět o problémech kožešinových farem a s případnými peticemi proti nim. Podle mě by se těmto "mučícím budovám" mělo radikálně zamezit. Aktuální problém řeší v poslední době i samotní poslanci...