Přeskočit na hlavní obsah

Závislost je mrcha, svoboda zas nevěrnice


Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“.
Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérovými vlaky a autobusy a nemusí si kontrolovat platnost ZTP/P (jo, jo, je mi zcela jasné, že si všichni musíme kontrolovat pasy, občanky a bůh víc, co ještě). Chápete, co tím myslím, ne?

To, co tu píšu, je pouze subjektivní pocit. Samozřejmě, že jsou vozíčkáři samostatnější a pohybově neomezený jedinec taky potřebuje svojí „berličku“. Díky bohu jsem na tom dobře, vždy může být hůř a já jsem vděčná za to, jak to všechno mám. Tohle je ale něco, co mě tíží. Chci někam jít, pardon, jet a musím si někoho poprosit, aby šel se mnou, nebo si musím zaplatit asistenci. Omezení, to je to správné slovo.

Ano, není to klasický optimistický a inspirativní příspěvek, který na Instagramu a na blozích běžně nacházíme. Jsou to pocity klasický holky, která se snaží hledat v sobě to nejlepší a často při tom sklouzne dolů a pořád znovu. Nepochopitelná věta? Představte si srdeční frekvenci – pohybuje se nahoru a dolů. Když se zastaví, vyprchá z nás život. A tak je to se vším. Nebudu si hrát na bombovou holku, která se jenom směje a je silná v každé situaci, když to tak není. Takový není nikdo. Ale každý se snaží bojovat a nevzdávat to. Takže… jdeme na to?

Jo a mimochodem. Zatraceně si važte svobody pohybu, celkové svobody. Nebuďte na nikom závislí.


Adios amigos


Terka

Komentáře

  1. Máš naprostou pravdu. Ne každý si váží svobody pohybu kterou má a znám dokonce i lidi kteří ´´závidí,, těm co jsou na vozíku.... není k tomu co k závidění. A hodnota asistence? ta mi přijde také vysoká chápeš. byť někteří mají příspěvek na péči bohužel ale ten sám o sobě nevystačí na celou asistenci a proto jsou někteří závislý na rodině/rodičích a rodiče toho někdy zneužívají a vydírají díky tomu své děti.
    Držím palce a přeji pevné nervy ;) a doufám že se situace pro lidi na vozíčku do budoucna zde v ČR zlepší. ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SEDMILHÁŘKY aneb intriky, vztahy, rodiny, násilí, zazobanci, vražda...

Originální název: Big Little Lies Žánr: Drama / Krimi / Mysteriózní Počet sérií / epizod / délka 1 ep.: 1 / 7 / 49 min. - 1 hod. Vysílá: HBO Hrají:  Reese Witherspoon, Nicole Kidman, Shailene Woodley, Alexander Skarsgård a další Hodnocení ČSFD: 86 % (181. nejlepší seriál) Hodnocení IMDb: 8,8/10

PRÁZDNINOVÝ DENÍČEK: Návštěva Mirakula - kozy, špageťáci, čínské knedlíčky, fronty...

Hrad v Mirakulu | fotka z oficiálních stránek Úplný název: Park Mirakulum Nachází se: Milovice, okres Nymburk Otevírací doba: 10 - 18 hodin Provozní doba (červen, červenec, srpen): otevřeno denně Webové stránky Začnu tímhle: Jestli máte malé hyperaktivní prcky, kteří nevědí co se sebou, tohle je pro ně ideální místo. Vodní svět, skluzavky, houpačky, vlaky, hrady a mnohem víc... to všechno je v tomhle rozlehlém parku. Mě ovšem nejvíce zaujala Minizoo s kozami. Proč mě z celého parku zaujaly zrovna kozy a daňci? Jelikož jsem na vozíku (nebojte, touhle informací vás nebudu zahlcovat na celém blogu), byla to jediná atrakce, kterou jsem si mohla 100% vychutnat a která na mě křičela "Vyfoť si mě!". Výhoda téhle návštěvy koz a daňků je, že můžete jít k nim do ohrady, krmit a hladit je. Co se týče mé maličkosti, do ohrady jsem nemohla z důvodu schodů. Řekla jsem si "Tak ok no, tak se budu jen dívat," ale najednou k nám přišly dvě paní, co tam pracovaly a umo...

Návrat do školy. Jak to se školou vidím já a Prince Ea? Ubíjí se naše kreativita, nebo ne?

Derek Hale, Teen Wolf | gif z: GIPHY Máme tu další článek a tentokrát je o návratu do tak "zbožňované" školy. Asi si pravděpodobně říkáte: Jéj, takových článků jsou teď desítky. Já říkám: Dejte mi šanci, možná vás překvapím. Zcela určitě jsme si všichni všimli hromady reklam, které oznamují blížící se návrat do budovy, kde se musíme poslušně hlásit, přemýšlet, jak jsme přišli na rovnici x = y, nebo kdo napsal Annu Kareninu. Při těchto reklamách mám chuť rozmlátit televizi a vsadím, že většina z vás taky. Kdo by se těšil na stereotyp: vstávání v sedm hodin, od osmi do půl čtvrté (při nejlepším) sedět v lavici a zapisovat si, co učitel řekne? Ti pilnější se učí ze dne na den... existuje vůbec někdo takový? 😂 No a ti, co to tak neprožívají, se učí když hrozí nějaká písemka. A když už se na tu písemku naučíte, čeká vás známka a pak se hned přejde na novou látku. Tak to funguje snad na všech školách. Mě to nebaví! Ano, najdou se tam předměty, dny, kamarádi, které jsou výjim...