Přeskočit na hlavní obsah

Závislost je mrcha, svoboda zas nevěrnice


Víte, v partnerských vztazích je nevěrnice mrcha, ale v tomto případě se nebudu bavit o vztazích. Závislost je tou hnusnou zmijí. A teď nemluvím pouze o drogách, alkoholu, sexu… Řeč je o pomoci. Co tím myslím? No… když jste na vozíku, tak na téhle výpomoci jste více či méně prostě závislí. Omluvte moje opakování slov, ale jinak to prostě nejde. Toto téma ve mně rezonuje, řekněme, od ledna. Když nemám přizpůsobené prostředí, jsem, mírně řečeno, v háji. Odkázaná na pomoc jedné nebo více osob. Ostříhání nehtů, doprava do školy, překonání schodů, dopomoc v bariérové sprše, popřípadě v dostání se do vany. To je jen zlomek toho s čím já, potřebuji „helpnout“.
Je to na dvě věci. Proto vidím svobodu jako tu, která střídá „partnery“. Je nestálá, vzácná, lidi si jí dost neváží. Člověk, který není omezen svým tělem nemusí hledat asistenta, když chce někam jet nebo letět, nemusí kontrolovat nafouklá kola, píchlé duše. Sakra nemusí ani hledat bezbariérový byt, dělat si starosti bezbariérovými vlaky a autobusy a nemusí si kontrolovat platnost ZTP/P (jo, jo, je mi zcela jasné, že si všichni musíme kontrolovat pasy, občanky a bůh víc, co ještě). Chápete, co tím myslím, ne?

To, co tu píšu, je pouze subjektivní pocit. Samozřejmě, že jsou vozíčkáři samostatnější a pohybově neomezený jedinec taky potřebuje svojí „berličku“. Díky bohu jsem na tom dobře, vždy může být hůř a já jsem vděčná za to, jak to všechno mám. Tohle je ale něco, co mě tíží. Chci někam jít, pardon, jet a musím si někoho poprosit, aby šel se mnou, nebo si musím zaplatit asistenci. Omezení, to je to správné slovo.

Ano, není to klasický optimistický a inspirativní příspěvek, který na Instagramu a na blozích běžně nacházíme. Jsou to pocity klasický holky, která se snaží hledat v sobě to nejlepší a často při tom sklouzne dolů a pořád znovu. Nepochopitelná věta? Představte si srdeční frekvenci – pohybuje se nahoru a dolů. Když se zastaví, vyprchá z nás život. A tak je to se vším. Nebudu si hrát na bombovou holku, která se jenom směje a je silná v každé situaci, když to tak není. Takový není nikdo. Ale každý se snaží bojovat a nevzdávat to. Takže… jdeme na to?

Jo a mimochodem. Zatraceně si važte svobody pohybu, celkové svobody. Nebuďte na nikom závislí.


Adios amigos


Terka

Komentáře

  1. Máš naprostou pravdu. Ne každý si váží svobody pohybu kterou má a znám dokonce i lidi kteří ´´závidí,, těm co jsou na vozíku.... není k tomu co k závidění. A hodnota asistence? ta mi přijde také vysoká chápeš. byť někteří mají příspěvek na péči bohužel ale ten sám o sobě nevystačí na celou asistenci a proto jsou někteří závislý na rodině/rodičích a rodiče toho někdy zneužívají a vydírají díky tomu své děti.
    Držím palce a přeji pevné nervy ;) a doufám že se situace pro lidi na vozíčku do budoucna zde v ČR zlepší. ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PRÁZDNINOVÝ DENÍČEK: Návštěva Mirakula - kozy, špageťáci, čínské knedlíčky, fronty...

Hrad v Mirakulu | fotka z oficiálních stránek Úplný název: Park Mirakulum Nachází se: Milovice, okres Nymburk Otevírací doba: 10 - 18 hodin Provozní doba (červen, červenec, srpen): otevřeno denně Webové stránky Začnu tímhle: Jestli máte malé hyperaktivní prcky, kteří nevědí co se sebou, tohle je pro ně ideální místo. Vodní svět, skluzavky, houpačky, vlaky, hrady a mnohem víc... to všechno je v tomhle rozlehlém parku. Mě ovšem nejvíce zaujala Minizoo s kozami. Proč mě z celého parku zaujaly zrovna kozy a daňci? Jelikož jsem na vozíku (nebojte, touhle informací vás nebudu zahlcovat na celém blogu), byla to jediná atrakce, kterou jsem si mohla 100% vychutnat a která na mě křičela "Vyfoť si mě!". Výhoda téhle návštěvy koz a daňků je, že můžete jít k nim do ohrady, krmit a hladit je. Co se týče mé maličkosti, do ohrady jsem nemohla z důvodu schodů. Řekla jsem si "Tak ok no, tak se budu jen dívat," ale najednou k nám přišly dvě paní, co tam pracovaly a umo...

Film "TO THE BONE": Lily Collins a Keanu Reeves se perou s anorexií - je to síla

Název: To the Bone Žánr: Drama / Komedie Délka: 1h 47min Režie a scénář:  Marti Noxon Hrají: Lily Collins, Keanu Reeves,  Alanna Ubach, Carrie Preston, Liana Liberato, Lili Taylor, Hana Hayes, Alex Sharp a další... Hodnocení ČSFD: 65 % Hodnocení IMDb: 7, 2 / 10 Premiéra: 14. 7. 2017 (stanice NETFLIX) O ČEM TO JE? Ellen trpí anorexií a nevidí smysl života, ale tvrdí, že to má pod kontrolou. Rodina a ani doktoři už nevědí co s ní. Nejí, v jídle se přehrabuje, počítá kalorie a přehnaně cvičí. Proto se její rodiče rozhodnou vyhledat ještě jednoho experta na tuhle poruchu přijmu potravy. Tenhle doktor se s tím nemaže. CO SI O TOM MYSLÍM? Tenhle film mě zaujal už od traileru, jelikož je to snímek, který by podobným lidem mohl pomoc. Zajímalo mě, jak se s tím hlavní hrdinka popere. Když jsem to viděla, občas mě Ellen celkem vytáčela svým chováním, tím, že se její postava nikam dlouho neposunula. Pak mi ale došlo, že to nemůžu úp...

Neverbální komunikace - dívejte se lidem do obličeje a tělo!

Zkoušeli jste někdy jen poslouchat, moc nemluvit a jen se dívat? Ne? Měli byste to zkusit! Určitě už jste slyšeli pojem "neverbální komunikace" (zjednodušeně mluvení tělem) - prostě komunikace, kdy nepoužíváme slova, ale spíše tělo. Člověk toho neverbální komunikací toho řekne víc než verbální a podle mého se tím lidi v dnešní moc nevšímají. Neříkám, že vůbec, to ne, - existuje spousta knížek, návodů na internetu atd. - ale pořád si toho nevšímáme dostatečně (kromě obchodníků, manažerů, právníků...) Já osobně spíš poslouchám, než povídám, víc toho vyčtu. Bohužel, když už mluvím, zapomínám se koukat na člověka celkově, což není dobrý... Když bych měla odběhnout od těla a vzít to nahoru, k obličeji, mají jisté mikro-výrazy . Prostě mini-výraz který vám proletí obličejem strašně rychle. Snažím se to pozorovat, ale není to jednoduché. Teď budu dělat malinko reklamu a řeknu, že mi s tímhle značně pomohl seriál Anatomie lži . Výhradně seriál o neverbální komunikaci, pře...